Problémy v dešti

Déšť crčel celou noc, a když jsme ze člunu vybírali teplou mořskou vodu, byli jsme rádi, že alespoň tuhle noc nemusíme trávit na jole. Dvakrát jsem přelezl na Ednamair, abych z ní vybral vodu, kterou ji liják rychle naplňoval, a chladná dešťová voda mě pokaždé rozklepala zimou. Člunová střecha mě po návratu vítala příjemným teplem a louže slané vody na dně se po mrazivém chladu joly nezdály už tak nepřátelské. Choulili jsme se nahoře na vzduchových komorách jeden na druhého, nohy a zadky ve vodě, a ačkoli jsme nespali, snažili jsme se odpočívat, neboť dofuko-vání a vybírání vody teď probíhalo bez zastávky dnem i nocí, a vylejvák nepřetržitě putoval z přední části člunu do zadní a zase naopak. Vředy, které jsme si ustavičně otloukali o boky člunu a o sebe navzájem nás rezavě pálily, oči nám hnisaly a všechny končetiny jsme měli zkrabatělé vodou a hrudovitými boláky. Já měl navíc plná záda puchýřů, jak jsem si je spálil na sluníčku, když jsem vyvrhoval želvy, takže jsem teď mohl ležet pouze na břiše a rozjímat přitom, jak se mi má neprozřetelnost zle vymstila. Déšť bičoval klidnou mořskou hladinu do půli dopoledne, ale po několika letmých prokmitech slunce se obloha znovu zatáhla a po zbytek dne drobně poprchávalo. Rozhodl jsem se počkat s evakuací člunu, dokud se počasí trochu nezberchá, a zaznamenal jsem, že všem spadl kámen ze srdce. (Teprve mnohem .později jsem se dověděl, že moje strašáky o nebezpečí převrhnutí byly tak působivé, že se do joly báli vůbec vstoupit!) Měli jsme takhle dost problémů, tak proč k nim ještě přidávat zimu. Hodovali jsme tedy o sušených rybách a želvím masu, popíjeli spousty vody a bylo nám docela fajn.