Lodní šroub

V mrtvém bezvětří jsme se nehýbali z místa a polední polohu jsem tudíž zaznamenal stejnou jako předchozího dne a během odpoledne jsme široce probírali, jak to provést, až bude na čase přestěhovat se do joly, které díly člunu odřízneme, které nezbytné součásti naší výzbroje vezmeme s sebou a kam je uložíme. S příchodem večera mrholení polevilo a vzduch se citelně oteplil. Vylévali jsme potmě vodu a dohušťovali člun, když náhle Douglas pronesl: „Tiše!" Se zatajeným dechem jsme napínali uši. „Motory," zašeptal. Slyšel jsem nějaký slabý tlukot, který mohl vydávat lodní šroub; a znělo to stále hlasitěji. Vlezl jsem s baterkou do joly, ale nic jsem odtud neviděl ani neslyšel. Několik minut jsem kolem dokola po horizontu blýskal SOS, ale žádné světlo mi neodpovídalo, a po několika sériích signálů jsem se vrátil do člunu. Spekulovali jsme o možnosti, zda to nemohla být ponorka na cestě k pásmu atomových zkoušek na Tahiti, kde se měl zakrátko uskutečnit jaderný výbuch, a potom jsme zašli ještě dále a uvažovali, jestli by nějaká výzvědná ponorka vzala na palubu trosečníky a jak by s nimi asi naložila.