Pršení a sbírání vody

Noční přeháňky nás trochu potrápily a hlídkám přidělaly práci s vybíráním vody. Hledali jsme sucho pod nepromokavou celtou, kterou jsme natáhli přes část zádi (nebyla dost široká, aby pokryla záď celou), ale dvojčata pod stříškou přídě zůstala celkem v suchu a teple. Navlékli jsme na sebe v noci i naše pláštěnky do deště, abychom si podrželi aspoň něco tělesného tepla, ale sucha nám na nekryté loďce moc nedopřály. Během časných ranních hlídek se mračné boudy zase rozlezly, v dálce tu a tam zablýsklo a za svítání spustil nepřetržitý déšť. Bylo chladno a vánek zesílil do čerstvého východojihovýchodního větru, takže jsme spuštěnou vodní kotvu rozevřeli docela, skasali plachtu a pustili se do sbírání dešťové vody. Naše myšlení tvrdošíjně setrvávalo ve vyjetých kolejích a vodu jsme chytali tak, že jsme nad sebou roztáhli starou člunovou střechu a hadičkou, vedoucí z prohlubně v jejím středu, jímali déšť do prázdných plechovek na dně joly. Snažili jsme se sběrnou jímku rozšířit co nejvíce, takže nás za chvíli bolely ruce, a zatímco dešťová voda vytékala pomalým čůrkem do prázdných plechovek, prožívali jsme hotová muka. Voda měla stále gumovou příchuť, ale žluté barvivo se už zdálo být smyto. Díky této metodě sbírání vody jsme byli všichni jakžtakž v suchu, ale platili jsme za to cenou rozbolavělých údů a mrzuté nálady, neboť plechovky se na svažitém dně joly povážlivě kymácely a nejedná se nečekaným pohybem celty překotila a rozlila svůj obsah na dno.