Nemají co dělat, tak se baví o jídle

Jakmile jsme maso a tuk vyřezali, hodili jsme krunýř a vnitřnosti přes palubu. Teď už jsme se žraloků nebáli, protože jola nebyla tak snadno zranitelná jako nafukovací člun a odpadky zůstávaly za jolou, kdežto člun, vlečený jolou, musel kolem nich proplouvat. Žraloci kolem nás beztak křižovali takřka nepřetržitě a pohled na jejich majestátně plující těla, doprovázená dokonale zformovaným konvojem rybích lodivodů, se nám stal všední podívanou. K obědu jsme uchystali skutečnou hostinu. Šťávu z masa jsme smíchali s tuctem želvích vajec a pak jsme do směsi přidali kus na drobno pokrájeného uleželého želvího masa. Do této omáčky jsme namáčeli čerstvé želví maso a proužky sušené dorády (bohužel už poslední), a když jsme se po jídle svalili a odpočívali, měli jsme po druhé od chvíle, co nám byla Lucette tak drsně odebrána, v žaludcích jako v pokojíčku. Je ovšem pravda, že jsme měli žaludky tak scvrklé, že k jejich zasycení stačilo velice málo — snad to bylo požehnání na zapřenou.
Naše poslední poloha, odhadovaná na 6° 20' severní šířky a 240 mil západně od mysu Espinosa, brala v úvahu změnu větru k jihovýchodu, což byl v této oblasti jev dost neobvyklý, a když se na jih od půlnoci rozprostřel známý cirostratus, ukázaly se moje obavy oprávněné. Vypadalo to, že nás čekají horké chvíle. Prohlédl jsem proto upevnění plováku a lana vodní kotvy, zda nejsou někde prodřená, a zkontroloval všechny uzly. Pevnost uzlů na lanech z umělých vláken je dost ošidná, pokud nemají konce ovinuté šňůrou, které jsme ovšem měli nedostatek, neboť jsme ji většinou použili na rozvěšení sušících se zásob potravy. Odpoledne jsme se bavili o „Dougalově kuchyni" a probírali předpisy na chutné pečivo, které jsme v chladnějších měsících hodlali podávat s horkou polévkou (samosebou dle starého domácího receptu). Toto téma nám nejenom dovolovalo mluvit o jídle, ale při hledání nejvýhodnějšího místa pro takovou restauraci i libovolně těkat po celém leekském okrese a s nostalgickým pohnutím mysli vzpomínat na všechny uprázdněné budovy a domy. Zejména dvojčata tento plán živě zajímal, neboť voňavá teplá cornwaliská paštika a po ní hromada ovoce a zmrzliny, spořádané v bezpečí známého prostředí, to bylo snad vše, po čem jejich srdce toužila. Robin sice nikdy v Leeku nebyl, ale zdařile nám sekundoval recepty na svá oblíbená jídla a vybrané lahůdky a jeho znalosti hotelového a restauračního provozu byly vskutku poučné.